Je to již deset let, kdy Martina Povišerová přišla s myšlenkou Andělské aukce. Myšlenkou, která dodnes pomáhá pojit dobré lidi s těmi, kteří to opravdu potřebují. Jaké to ale bylo úplně na začátku a jak vlastně Andělská aukce vznikla?
Jak a kdy tě napadlo, že začneš dělat Andělskou aukci?
Před deseti lety jsem byla zaměstnaná jako marketing manager v Obchodním centru Čtyři dvory. V té době spravovala obchodní centrum rakouská společnost, a jak je to u nich zvykem, chtěla mít v marketingovém plánu i charitativní akci. Četla jsem, že někde v Praze se dražil obraz pro Nadaci Olgy Havlové, a napadlo mě to zkusit zorganizovat. Vůbec jsem v té době nevěděla, že mají v Arpidě nějaký arteterapeutický ateliér, a byla jsem velmi překvapená, co ty děti dovedou. Vybrala jsem jen deset obrázků a zkusila to v opravdu komorní atmosféře několika nadšenců. Povedlo se. Já potom nastoupila do Hitrádia Faktor a Andělská aukce šla se mnou.
Proč jsi zvolila formu aukce? Nenapadlo tě vybírat peníze jiným způsobem?
Chtěla jsem transparentní akci. Akci, kde bude jasně vidět, kolik je vydražených peněz a přesně tolik předáme. To, co bude na šeku, co zvedneme na hlavu, musí jít Arpidě. Mnoho lidí mi to na začátku vymlouvalo, ale já si byla jistá, že zrovna tohle ty lidi přesvědčí a přijdou. Vyplatilo se to. Je to nádherná atmosféra v sále, co právě díky tomu vzniká.
Jaké největší překážky tě potkaly?
Neřekla bych, že překážky. Jen prostě některé záležitosti nevycházely jak měly a já musela improvizovat. Hledat nový sál, když skončila Bazilika, hledat každý rok nové partnery, nové patrony. To je u takových akcí normální. Stejně jako stres, zda to vyjde. U téhle akce to bylo o to horší, že člověk nevěděl, zda to vyjde, do poslední chvíle, než začali chodit samotní dražící a začal se zaplňovat sál. Mohli jsme mít aukční katalog ze zlata, ale kdyby nikdo nepřišel dražit? Nikdo z Vás nesejme tu zodpovědnost za to, zda se akce vydaří a vydražíte nějakou slušnou částku. Vždycky mi všichni kolem říkali, že je jedno kolik se vydraží, ale mě to jedno nebylo.
Při posledních ročnících jsem měla seznam dražících, co mi slíbili, že přijdou, v hlavě a vždycky když jsem je viděla přicházet, tak jsem byla šťastná. Moc dobře jsem si uvědomovala, že mohou peníze nechat někde jinde, koupit si třeba drahé auto a na nějakou aukci se vykašlat.
Když jsem v den devátého ročníku mluvila s Barčou a uklidňovala jí, že je přece jedno kolik se vydraží, že ona udělala všechno jak nejlíp mohla, stejně jsem věděla, jak se cítí.
Plánovala si, že se z aukce stane tradice a jednou bude slavit desáté výročí?
První tři roky mě to určitě nenapadlo. Další ročníky se všechno tak nějak ustálilo, partneři, patroni, dražící. Všichni se se mnou začali loučit na konci akce se slovy: „Byla to nádherná atmosféra, tak zase příští rok.“ a mě začalo docházet, že počítají s dalším ročníkem jako samozřejmostí. A tak byl další ročník. Nikdy mě za tu dobu nenapadlo další aukci nedělat. Bylo to jako v rozjetém rychlíku a já věděla, že každé další září budu začínat znovu. Že je letos ale desátý ročník je zásluhou Barči, která se rozhodla Andělskou aukci převzít.
V čele Andělské aukce si stála celých osm let, na co nejraději vzpomínáš?
Nerada vzpomínám, raději se dívám dopředu. Ale když už, tak si moc ráda vzpomenu na manželé Jankovských. Paní Jankovská byla úžasná, co s dětmi dokázala vytvořit za krásné obrazy. Vnášela do nich něco neuvěřitelného a já se vždycky těšila, až mi je odevzdá a řekne to svoje: „Snad z toho něco Martino vyberete.“. A já se těšila domu, jak si je rozložím po podlaze a budu vybírat a přendávat je z jednoho rohu na druhý, jak budu každého otravovat, aby se přišel podívat. S panem Jankovským bylo úžasné spolupracovat, vnášel do všeho svůj klid, rozvahu a nadhled. Kolikrát já se s ním zapovídala o úplně jiných věcech, o životě a tak. Ráda si vzpomenu taky na ten pocit, když aukce vždycky skončila. Pro mě byl třeba neuvěřitelný čtvrtý ročník, kdy jsme přesáhli na sále částku půl milionu. Bylo to tak spontánní. Koupila jsem si po aukci v Tescu to nejdražší víno, sedla si v obýváku a koukala do rána do zdi. To byl nádherný pocit.
Co tě za tu dobu nejvíce překvapilo?
Kolik lidí je ochotných pomáhat, pokud jim to dává smysl. Že to s námi není tak špatné a znovu se vrací mezi lidi pocit sounáležitosti a soucítění. Že mnohdy obyčejný člověk je schopný si ukrojit ze svého krajíce a jít dražit pro dobrou věc. Za tu dobu i zaznamenávám, že začínáme učit i naše děti, že ne každý má všechno v životě tak jednoduché a je třeba mu pomoci. Během těch let byli mnohokrát dražící lidé, co prodělali těžkou nemoc, životní tragédii apod. a přišli dražit, neboť si uvědomovali, jak pomíjivé je všechno a peníze nám některé věci opravdu nevrátí. A to byli většinou ti, s kterými do sálu přišli i andělé. Po aukci mi potom tito zranitelní psali emaily, jak moc dobře se tam cítili a jak jim to pomohlo. A o tom možná celá Andělská aukce je, pomáhá nejen těm, co to potřebují, ale i dražícím.
Proč jsi se rozhodla pomáhat právě Arpidě?
Arpidu jsem znala dlouho, mnoho mých známých s nimi spolupracovalo, mělo tam děti. V podstatě před deseti lety to byl jakýsi fenomen. Všichni ji znají i nyní, dělají kompletní služby, nádherný areál, všechno pod jednou střechou. Pro mě je Arpida vždycky spojením lidskosti a vysoké profesionality. Během dalších let aukce samozřejmě vznikly i jiné subjekty v Jihočeském kraji.
Je něco, co ti aukce vzala nebo naopak přinesla?
Vzala mi určitě osm let klidných Vánoc. Do termínu aukce jsem byla svojí rodinou vždycky tak nějak hájená a všechno se odsouvalo „po aukci“. Neměla jsem dárky, napečeno, uklízeno. Ale to nemám ani teď, takže to asi nebylo aukcí. Přinesla mi toho mnoho a ani nevím, zda si to všechno vůbec uvědomuju. Určitě poznání, že pomáhat je nádherný pocit a má to smysl.
Jsem také vděčná, že jsem matkou tří dětí, a že to se mnou všechno zvládli. Dnes také vím, že nemám podceňovat své děti, a že jim mám dát plnou důvěru, pokud si o ní řeknou. Byla jsem 12. 12. 2016 velmi hrdou matkou.
Co bys vzkázala všem příznivcům 10. ročníku?
Podívejte se na tuhle akci trochu jinak. Vznikla jako velmi malá a skromná akce, vyrostla do dospělosti a může se chlubit něčím, čeho jiné akce nedosáhly. Doposud bylo Arpidě prostřednictvím Andělské aukce předáno 5 195 600 Kč. Zdá se Vám to neskutečné? Mě taky. Ale pokud přijdete a zažijete tu strhující atmosféru, pochopíte. Je to jako by v jednu chvíli byly na jednom místě stovky andělů a ti pomáhali pro dobrou věc. Samy se pak jednoduše stanete andělem a zvednete své dražící číslo.
Přijďte si to vyzkoušet!
Otevřete nejen své srdce, ale i peněženky!